Srdce nehasnou

Karel Gott, Charlotte Ella Gottová

Někdy se ví, co Bůh chystá

a že se nedaj stihnout všechna místa,

ale je to dobrák, altruista,

vždyť mi dal tebe, domov, přístav.

A v něm jsi ty, celý můj svět,

laskavá náruč i zběsilý let

a kolem nás hudba, jedna z těch krás,

kdy po zádech běhá nám mráz.

Vždyť víš, srdce nehasnou.

Ale může se stát,

jak častokrát,

že začnu se bát.

Pak nesmíš to vzdát.

Na všechny z tvých cest,

má jediná z hvězd,

svítím ti dál.

A co když strhne mě proud?

Pak musíš plout,

mít z vavřínů vor

a na něm neusnout.

Na všechny z tvých cest,

má jediná z hvězd,

svítím ti dál.

A teď už cítím jak sprintuje čas.

Ještě než usnu, chci slyšet tvůj hlas.

Ať zůstane věcných i těch pár chvil,

kdy zpívalas ze všech svých sil.

Že kořínek tvůj je tuhý jak kmen.

Stromy však dorostou, nezapomeň.

Ale v korunách vedou tisíce tras.

Na konci každé sejdem se zas.

Vždyť víš, srdce nehasnou.

Ale může se stát,

jak častokrát,

že začnu se bát.

Pak nesmíš to vzdát.

Na všechny z tvých cest,

má jediná z hvězd,

svítím ti dál.

A co když strhne mě proud?

Pak musíš plout,

mít z vavřínů vor

a na něm neusnout.

Na všechny z tvých cest,

má jediná z hvězd,

svítím ti dál.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Vždyť víš, srdce nehasnou.

Ale může se stát,

jak častokrát,

že začnu se bát.

Pak nesmíš to vzdát.

Na všechny z tvých cest,

má jediná z hvězd,

svítím ti dál.

A co když strhne mě proud?

Pak musíš plout,

mít z vavřínů vor

a na něm neusnout.

Na všechny z tvých cest,

má jediná z hvězd,

svítím ti dál.

Někdy se ví, co Bůh chystá.

• Predch.
• Nasl.