Dnes – 6. júna – má sviatok svätý Norbert, biskup, pomocník pre dobrý pôrod

atribúty: kalich, monštrancia, kríž

patrón Čiech; za šťastlivý pôrod

Svätý Norbert sa narodil zrejme v Xantene v Porýnií v zámožnej rodine okolo roku 1082. V mladosti žil svetsky a v radovánkach. Z komfortu, ktorý mu poskytoval domov, sa dostal na nemecký kráľovský dvor, kde bolo dosť príležitostí zabaviť sa, čo veľmi rád využíval. Nemal výčitky svedomia z porušovania pravidiel, a to ani cirkevných. Dôležité preňho bolo zabezpečiť si úspech na dvore.

Raz sa stalo, že bol vonku jazdiť na koni. Pritom ho zastihla búrka. Norbert nemal rád ťažkosti. Keby vedel, že ho zastihne búrka, nebol by šiel vôbec na cestu. Silný dážď, vietor a tma urobili svoje. Kôň sa splašil, zhodil Norberta na zem. Takmer hodinu sa ani nepohol, dokonca ani dážď ani burácajúce hromy ho neprebrali. Keď precitol, jeho prvé slová boli: „Pane, čo chceš, aby som urobil?“ Boli to podobné slová, aké povedal sv. Pavol pri svojom páde z koňa. Odpoveď počul Norbert vo svojom srdci: „Zanechaj zlo a rob dobro. Hľadaj a šír pokoj.“

 

Hneď sa vrátil do svojho rodiska, aby sa venoval modlitbe a pokániu. V r. 1115 bol vysvätený za kňaza. Niektorí – ako sa dalo čakať – ho začali ohovárať a osočovať, keďže poznali jeho predošlý spôsob života. Norbert dal jasnú odpoveď: všetko, čo mal, dal chudobným a šiel k pápežovi, aby dostal povolenie kázať. Povolenie dostal a stal sa potulným kazateľom. Chodil aj s dvoma spoločníkmi po Európe. Chodil bosý, a to aj uprostred zimy po snehu a ľade. Bola to radikálna reakcia na svoj predošlý štýl života. Jeho dvaja spoločníci to nevydržali a na následky tvrdých podmienok zomreli. Norbert si však získal rešpekt aj medzi kňazmi, ktorí predtým ním opovrhovali.

Biskup v Laone chcel, aby mu Norbert pomohol reformovať kanonikov v diecéze, ale tí ho neprijali, pretože bol podľa nich príliš prísny. Biskup sa však nechcel vzdať svojej myšlienky ani Norberta, preto mu ponúkol územie, na ktorom by mohol založiť vlastnú komunitu. V osamelom údolí Prémontré začal Norbert žiť spolu s trinástimi kanonikmi, ktorí jeho pravidlá prijali. Napriek prísnosti – alebo možno práve vďaka tejto prísnosti – začalo do údolia prúdiť mnoho ľudí, priťahovali ich reformy a chceli žiť tým istým spôsobom. Takto postupne vzniklo osem opátstiev a dva ženské kláštory. Podľa údolia dostali aj meno – premonštráti. Dokonca aj kanonici, ktorí boli pôvodne proti nemu, prišli, aby sa pridali.

V Norbertovej komunite máme prvú zmienku o vzniku tretieho rádu – teda laikov, ktorí žijú kláštornú charizmu vo svete. Za Norbertom prišiel totiž gróf Theobald, ktorý chcel vstúpiť do kláštora. Norbert však usúdil, že gróf je skôr povolaný k životu v manželstve. Celkom ho neodmietol, dal mu pravidlá, modlitby a škapuliar, ktorý si mal obliecť, aby bolo vidno, že je členom komunity.

Keď Norbert sprevádzal grófa Theobalda na ceste na sobáš, dostal menovanie za biskupa do Magdeburgu. Legenda hovorí, že vrátnik na biskupstve ho odmietol pustiť dnu, pretože si myslel, že to je žobrák. Keď zástup ľudí dosvedčil, že on je novým biskupom, Norbert povedal vrátnikovi: „Vy ste mali pravdu. Som žobrák.“

Norbert sa snažil s láskou presadiť reformy, ktoré aj jemu samému v živote pomohli. Avšak ľudia to neprijali, takmer ho zavraždili. Norbert, zarmútený, že ľudia sa nechcú vzdať starých spôsobov, opustil mesto. Čoskoro ho však cisár a pápež zavolali späť.

Po smrti pápeža Honória II. nastal rozkol pri voľbe nového pápeža. Boli zvolení dvaja. Aj vďaka Norbertovi sa podarilo uznať prvého zvoleného – Inocenta II. Na konci života bol Norbert menovaný za arcibiskupa, ale čoskoro na to zomrel – 6. júna 1134 vo veku asi 53 rokov. Pochovali ho v kláštornom kostole v Magdeburgu. V roku 1627 preniesli jeho pozostatky do premonštrátskeho opátstva na Strahove v Prahe, aby ich ochránili pred dôsledkami tridsaťročnej vojny, ktorá vtedy zúrila. Časť z jeho pozostatkov sa uctieva aj v Xantene. Za svätého bol vyhlásený pápežom Gregorom XV. v roku 1621.

 

Iný životopis:

6. júna

Postavenie:   zakladateľ premonštrátov, arcibiskup OPraem

Úmrtí:        1134

Patron:       Čech; premonstrátů; vzýván jako pomocník pro dobrý porod

Atributy:     biskup, kalich nebo monstrance

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze středního Porýní. Vyburcován z lehkomyslného života začal žít v přísném odříkání, modlitbách a studiu. Oddán apoštolátu přiváděl lid ke Kristu, usmiřoval znepřátelená města a vynikal úctou k Nejsv. svátosti. Ve Francii v údolí Premontré založil klášter premonstrátů. Stal se magdeburským arcibiskupem, reformátorem duchovního života. Jeho chudoba, pokora, horlivost a neohroženost mu vyvolaly nepřátele. Vyzýval k šíření víry mezi Slovany. Při uložení jeho ostatků v Praze byl vřazen mezi české patrony.

 

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI:  SVĚTEC EUCHARISTIE

Narodil se v německém městě Xanten u hranic s Holandskem. Patřil do šlechtického rodu pánů z Gennepu. Rodiče Herbert a Hedvika ho určili pro duchovní dráhu, protože rodové dědictví bylo předurčeno jeho staršímu bratru.

Otec je uváděn jako správce xantenského hradu, kraje a majetku kolínského arcibiskupství. Hovoří se o jeho činnosti ve službách arcibiskupa. Norbert ve velmi mladém věku obdržel kanovnické místo v kapitule svatého Viktora v Xanten, spojené s větším důchodem, tehdy církevním právem nazývaným beneficium. Také se brzy zařadil mezi vzdělance své doby. Měl nadání, vynikal v ústním projevu a to prý uplatnil zejména v diplomacii. Cesta kněžství ho nelákala. Jako kanovník přijal podjáhenské svěcení, ale žil světským životem bohatých. Z arcibiskupské kurie odešel ke dvoru císaře Jindřicha V., který ocenil jeho obratné vystupování a jmenoval ho svým sekretářem a asi i kaplanem. Po 9 let se pohyboval všude s císařem. V roce 1111 se vydali do Říma. Císař se rozhodl vynutit si na papeži potvrzení investitury, týkající se dosazování biskupů. Papež Paschal II. byl zajat, povolil a Jindřicha dle jeho přání i korunoval. Norbertovi se císařovo jednání příčilo a papeže hned prosil za odpuštění. Papež v dalším roce sám odsoudil svůj čin jako čin ze slabosti. Norbert u císaře zůstal asi do svých 30 let i když vztahy mezi nimi ochladly, protože Norberta trápilo svědomí. Proto také v roce 1113 odmítl i císařovu nabídku na biskupství v Cambrai. Po odchodu od císaře, který byl pro své jednání uvržen do klatby, se Norbert začal měnit.

V roce 1115 prý cestoval na koni do vestfálského Wredenu a přitom ho zastihla bouře. Omráčen bleskem spadl s koně. Když se probral, vnímal to jako Boží výzvu k dokonalému obrácení. Výzvu přijal, zřekl se pohodlí i světských zájmů a odešel do benediktinského kláštera sv. Michaela v Siegburgu. Tam se rozhodl k životu v pokání a v kněžské službě. Po potřebné přípravě přijal v prosinci kněžské svěcení a na další přípravu se vrátil do kláštera. Na hromnice r. 1116 slavil v Kolíně nad Rýnem primici. Při ní řekl: "Jaká zaslepenost bažit po slávě, která pomine, hledat bohatství, které ochuzuje duši a milovat svět, ve kterém není radovánky bez trní a v němž duše nenalezne pokoj." Vyzval také světské duchovní k obrácení a byl nazván pokrytcem. Hovořil ke spolukanovníkům, které vyzýval k apoštolátu. Ti jím však pohrdli natolik, že najali klerika, který mu plivl do tváře.

Norbert žil dál tři roky v odloučení, s hlubokou úctou k eucharistii a získával formaci pro nastávající apoštolát. Vzdal se kanovnictví a rozdal majetek. U papeže Gelasia II., který dlel ve vyhnanství ve Francii, si vyprosil souhlas a požehnání k činnosti apoštolského misionáře. Jeho ročním působištěm byla Francie, Belgie a Porýní. Snažil se vést posluchače ke smíření s Bohem i se všemi lidmi. Učil o potřebě svátostí, o křesťanské lásce a o naději ve věčnou spásu. Připojovali se k němu někteří žáci a vznikala stále větší potřeba nějakého sídla.

Po smrti Gelasia II. nastoupil Kalixt II. a při jeho návštěvě Remeše ho Norbert požádal o znovupotvrzení své činnosti. Papež z podnětu laonského biskupa mu doporučil působit v jeho diecézi na severu Francie. Norbert chtěl tedy reformovat laonské opatství, jenže se mu to nezdařilo a proto se na jaře r. 1120 usadil se svými následovníky v údolí Premontré a založil tam novou komunitu. Dal tak vznik novému řádu řeholních kanovníků, kteří se dle místa vzniku začali nazývat Premonstráty. Řeholní stanovy převzali od sv. Augustina, který se podle legendy Norbertovi zjevil. Hlavní zaměření řádu se týkalo co nejdokonalejší pastýřské služby ve farnostech s důrazem na důstojné slavení bohoslužeb a liturgickou výchovu věřících. Premonstrátským oděvem se stala bílá tunika se škapulířem a cingulem.

Hod Boží vánoční r. 1121, kdy složil Norbert slavné řeholní sliby, bývá uváděn jako datum vzniku řádu. Snad i proto nejstarší vyobrazení sv. Norberta jej ukazuje s Matkou Boží, držící malého Ježíše. Od tématu se neodchylují ani obrazy, na nichž je skrze Matku Boží předávána Dítěti Ježíši slibová listina. Mariánskou cestu k Ježíši a mimořádnou úctu k eucharistii nacházíme v životě významných světců jako zřetelný základ svatosti, ke které bychom je měli následovat.

Pro nový chrám, který v Premontré vybudovali, se Norbert vypravil získat ostatky svatých mučedníků do Kolína. Tam po noční modlitbě oznámil, kde je pohřbena jedna z družek sv. Voršily a sv. Gereon, spolubojovník sv. Mořice. Neočekávaně nalezené ostatky byly slavnostně přeneseny do Premontré.

Podle nejstaršího životopisu přišla jedna žena za Norbertem pro radu kvůli neplodnosti se svým mužem, od něhož by se raději odloučila, než aby byla bez potomstva. Norbert ji zbavil nesprávné touhy, povzbudil ji Božím slovem a předpověděl jí brzké narození syna a pak i dalších dětí, což se vyplnilo. S tímto příběhem souvisí účinné vzývání sv. Noberta s prosbou o jeho přímluvu za matky očekávající narození dítěte. Rovněž sestry premonstrátky z Doksan zahrnují nastávající matky do svých současných přímluvných modliteb.

V roce 1124 cambraiský biskup povolal Norberta do Antverp v Belgii, aby pomohl potírat bludné učení Tanchelma, který vystupoval jako horlivý reformátor. Při kritice nepořádného života duchovních popíral církevní hierarchii a svátosti, zejména eucharistii. Vznikly kvůli tomu bolestivé rozbroje. Norbert dokázal přesvědčit o pravém učení církve a nastolit mír.

Péče o komunitu, kterou Norbert založil, nebyla cílem jeho života i když se do Premontré z apoštolských cest vracel. V roce 1126 při návštěvě Říma dosáhl potvrzení premonstrátského řádu. V témže roce byl jmenován arcibiskupem v Magdeburgu ve středním Německu a službu na naléhání nadřízených přijal v červenci, po biskupském svěcení. Do své nové katedrály, v níž byl slavnostně vítán, vstoupil bos a v mnišském oděvu. Uchoval si pokoru a asketický způsob života, proto nevedl dvůr jak bývalo zvykem u biskupských hodnostářů. Obnovu duchovního života začal od kněží a obnovováním klášterů. Pro plné vytížení v novém postavení předal vedení kláštera v Premontré Hugovi de Fosses.

Norbert také vymáhal šlechtou uchvácené církevní majetky. Neoprávnění držitelé se spojili s odbojnými kněžími a štvali proti Norbertovi lid, kterému namlouvali, že Norbert chce z chrámových oltářů odcizit ostatky svatých pro svůj řád. Napaden byl přímo v katedrále a služebník, který se ho snažil chránit, byl těžce raněn. Na Norbertovu ochranu zasahoval i císařský správce města a pravověrní kněží ukázali vzbouřencům domněle odcizené ostatky. Hlavy vzbouřenců zchladila prý klatba, pro kterou pak prosili o odpuštění.

K prosazování reforem měl Norbert také pozvány své duchovní řádové syny. Jako horlivý arcibiskup podporoval šíření evangelia ve východních krajích, kde ještě křesťanství nebylo zakořeněné. Jím šířené hnutí a celoživotní apoštolské působení je označováno jako eucharistické.

V letech 1130-32 se zasazoval o uznání papeže Inocence II. proti nezákonnému Anaklétovi, zejména i na dvoře císaře Lotara II., kterého provázel do Říma a tam se zasloužil o vyřešení některých choulostivých záležitostí.

Tvrdý život a nadměrné úsilí vyčerpaly 50tiletého arcibiskupa a na Zelený čtvrtek r. 1134 odsloužil s velkou vroucností poslední mši svatou. Dolehlo na něj pak vážné onemocnění, kterému 6. června podlehl.

Zájem o jeho tělo pak měla katedrální kapitula i premonstráti a císař rozhodl v jejich prospěch. Pohřbili ho v kostele Panny Marie. Svatořečil jej Řehoř XIII. v roce 1582. V té době se po severní Evropě šířil protestantismus a premonstrátský kostel obsadili protestanti. Katolické kláštery proto usilovaly o světcovy ostatky. Po složitých vyjednáváních se začátkem roku 1627 podařilo opatu Questembergovi získat vzácné relikvie i pro Strahovský klášter v Praze.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Máme před sebou příklad úcty k eucharistii i k životu. Láska k živému Bohu v eucharistii musí růst i v mém životě a také úcta k životu, který je darem od Boha a v současné době potřebuje obhajobu. Prvním desátkem růžence poprosím, aby Bůh pro přímluvu sv. Norberta dal našemu národu poznat, že dítě je nezasloužený dar. A aby osvobodil ty, kteří jsou touhou po dítěti zaslepeni a podstupují těžce hříšné metody umělého oplození.

Bože, Tys dal své církvi svatého biskupa Norberta a naplnil ho láskou k modlitbě a pastýřskou horlivostí; na jeho přímluvu dávej i dnes svému lidu pastýře podle svého srdce a hojnou duchovní pastvu.Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

 

Modlitba z hodinek ke cti a chvále sv. Norberta z r. 1749:

Svätý Norbert, veľký a verný Boží služobník, ctiteľ narodenia nášho Spasiteľa, počatého Nepoškvrnenou Pannou bez porušenia panenstva a zrodeného bez bolesti, obraciam sa na teba, ktorý si vznik svojho rehoľného spoločenstva spojil s dňom narodenia Ježiša Krista. Ty si kľačal pred Matkou Božou držiacou Dieťa Ježiša a podával si im listinu so svojimi sľubmi.

S pokorou ťa prosím ako zvláštneho ochrancu,

aby Všemohúci Boh na tvoj príhovor dal milosť donosiť a porodiť plod môjho života /mojej dcéry, syna.../  (plod života ...... a ......).

Prosím aj o milosť pre toto dieťa, aby bolo krstom prijaté do Kristovej Cirkvi a jemu nášmu Pánovi, celý život verne slúžilo, aby (sme) nakoniec spolu dosiahli večnú spásu. Skrze Krista nášho Pána. Amen. 

Svätý Norbert, pomocník neplodných manželov a tehotných žien, oroduj za nás."

 

 

Svätý Norbert z Xantén

"Moje srdce nenašlo pokoj nikde inde iba v Bohu mojom dobrom Učiteľovi."

Svätý Norbert zakladateľ premonštrátského rádu, ktorého jednou vetvou je aj naša Kongregácia, sa zvlášť vyznačoval neochvejnou vierou, pokorou, pokáním a vytrvalosťou. Bol oddaný Cirkvi, poslušný hlasu nástupcu svätého Petra, že pápež Inocent II. mu napísal: „Apoštolská Stolica si z celého srdca blahoželá, že má v tebe takého oddaného syna“.

Jeho ďalší prívlastok je anjel pokoja pre jeho vynikajúcu schopnosť uzmierovať hnevníkov.

Svätý Norbert sa narodil okolo roku 1080 v mestečku Xanten. Pochádzal zo šľachtickej rodiny. Pre svoju vzdelanosť a ušľachtilé správanie bol obľúbený na cisárskom dvore Henricha V.

Zažil podobné obrátenie k hlbšiemu duchovnému životu ako svätý Pavol. Za kňaza bol vysvätený v katedrále v Kolíne nad Rýnom. Mal niečo cez tridsať rokov, keď sa stal putujúcim kazateľom a askétom. Hlásal obrátenie, snažil sa o obnovu života kňazov, obhajoval pápeža. Kdekoľvek išiel, ľudia v ňom videli Božieho muža a preto mnohí opustili všetko a nasledovali spôsob jeho života modlitby a pokánia. Ako tvrdia mnohí, nik od čias apoštolov nezískal pre Krista za taký krátky čas toľko nasledovníkov dokonalého života, ako on svojou výchovou. Mal neobyčajný dar priťahovať duše ku Kristovi.

Roku 1120 založil prvý kláštor v údolí Premontré (odtiaľ pochádza aj názov rádu) v severnom Francúzku. Pre svoj spôsob zasväteného života prijal Regulu svätého Augustína a biely habit na znak Nepoškvrneného počatia Panny Márie. Založil nielen premonštrátsky rád pre mužov, ale aj ženskú vetvu a ako prvý prišiel s myšlienkou založiť tretí rád pre laikov žijúcich vo svete.

Z poslušnosti sa stal arcibiskupom v Magdeburgu r. 1126. Ako magdeburský arcibiskup významne pôsobil v duchu gregoriánskej reformy Cirkvi. Najdrahšou vecou Norbertovho srdca bolo formovať dobrých a svätých kňazov.

Svätý Norbert zomrel 6. júna 1134. Jeho ostatky boli prevezené do Prahy na Strahov 2. mája 1627.

Modlime sa

Bože, ty si urobil nášho otca svätého Norberta, svojho verného pastiera, vynikajúcim hlásateľom tvojho slova a prostredníctvom neho si mnohých povolal k zmene života; na jeho príhovor a pre jeho zásluhy daj, aby sme s tvojou pomocou boli schopní robiť, čo učil slovom i príkladom. Skrze nášho Pána Ježiša Krista, tvojho Syna, ktorý je Boh a s tebou žije a kraľuje v jednote s Duchom Svätým po všetky veky vekov. Amen.