Pápež František v Írsku

Po záverečných poďakovaniach  účastníkom, miestnej cirkvi a dobrovoľníkom, kardinál Kevin Farrell oznámil miesto konania nasledujúceho Svetového stretnutia rodín:

„Svätý otče, s veľkou radosťou teraz oznámim celému svetu vaše rouhodnutie, že se nasledujúce Svetové stretnutie rodín bude konať v Ríme v roku 2021, na piate výročie vydania Amoris Laetitia.“

 

Homília na záver Svetového stretnutia rodín: „Pane, a ku komu by sme šli?“

V plnom znení prinášame homíliu Svätého Otca Františka pri záverečnej svätej omši 9. svetového stretnutia rodín v nedeľu 26. augusta 2018, ktorú celebroval na otvorenom priestranstve parku Phoenix v Dubline za polmiliónovej účasti veriacich.

«Ty máš slová večného života!» (Jn 6,68).

Na záver tohto Svetového stretnutia rodín sa schádzame ako rodina okolo Pánovho stola. Ďakujeme Pánovi za mnohé prijaté dobrodenia v našich rodinách. Chceme sa snažiť naplno žiť svoje povolanie, aby sme boli podľa dojímavých slov sv. Terézie od dieťaťa Ježiša „láskou v srdci Cirkvi“.

V tejto vzácnej chvíli spoločenstva jedni s druhými a s Pánom je dobré zastaviť sa a uvažovať nad prameňom všetkých dobrodení, ktoré sme dostali. Ježiš odhaľuje pôvod týchto požehnaní v dnešnom evanjeliu, keď sa prihovára svojim učeníkom. Mnohí z nich boli rozrušení, zmätení a aj nahnevaní, na pochybách, či prijať jeho „tvrdé slová“, ktoré sú v tak veľkom protiklade s múdrosťou tohto sveta. Ako odpoveď im Pán priamo hovorí: „Slová, ktoré som vám povedal, sú duch a život“ (Jn 6,63).

Tieto slová s prísľubom daru Ducha Svätého prekypujú životom pre nás, čo ich prijímame s vierou. Poukazujú na najhlbší prameň každého dobra, ktoré sme zakúsili a slávili tu v týchto dňoch: Božieho Ducha, ktorý neustále vdychuje nový život pre svet, do sŕdc, rodín, domovov a farností. Každý nový deň v živote našich rodín a každá nová generácia prináša so sebou prísľub nových Turíc, domácich Turíc, nové vyliatie Ducha, toho Tešiteľa, ktorého nám Ježiš posiela ako nášho Zástancu, Utešiteľa a toho, ktorý nám naozaj dáva odvahu.

Ako veľmi svet potrebuje toto povzbudenie, ktoré je Božím darom a prísľubom! Kiež je jedným z plodov tejto oslavy rodinného života to, že keď sa vrátite do svojich domovov, budete sa môcť stať zdrojom povzbudenia pre iných, aby ste sa s nimi podelili o Ježišove „slová večného života“. Vaše rodiny sú totiž jednak privilegovaným miestom ako aj dôležitým prostriedkom šírenia tých slov ako „dobrej noviny“ pre každého, najmä pre tých, ktorí túžia zanechať púšť a „dom otroctva“ (porov. Joz 24,17) a ísť do zasľúbenej zeme nádeje a slobody.

V dnešnom druhom čítaní nám sv. Pavol hovorí, že manželstvo je účasť na tajomstve veky pretrvávajúcej vernosti Krista k jeho neveste Cirkvi (porov. Ef 5,32). Avšak táto náuka, hoci vznešená, sa niekomu môže zdať ako „tvrdé slovo“. Pretože žiť v láske, akou nás miloval Kristus (porov Ef 5,2) znamená napodobňovať ho v jeho obete, zomierať sebe samým, aby sme sa narodili pre väčšiu a trvalejšiu lásku. Pre tú lásku, ktorá jediná môže zachrániť svet z otroctva hriechu, sebectva, chamtivosti a ľahostajnosti k potrebám menej šťastlivých. Toto je láska, ktorú sme spoznali v Ježišovi Kristovi. Ona sa vtelila do nášho sveta prostredníctvom rodiny a prostredníctvom svedectva kresťanských rodín má v každej generácii moc prelomiť každú bariéru a zmieriť svet s Bohom a urobiť z nás to, k čomu sme boli odjakživa určení – byť jedinou ľudskou rodinou, ktorá spolu žije v spravodlivosti, svätosti a pokoji.

Úloha svedčiť o tejto Dobrej zvesti nie je ľahká. Avšak výzvy, ktoré majú pred sebou kresťania dnes sú svojím spôsobom nie menej náročné ako tie, ktorým museli čeliť prvotní írski misionári. Myslím na sv. Kolumbána, ktorý s malou skupinou spoločníkov priniesol svetlo evanjelia do európskych zemí v období temna a kultúrneho úpadku. Ich mimoriadny misionársky úspech sa nezakladal na taktických metódach či strategických plánoch, lež na pokornej a oslobodzujúcej vnímavosti na podnety Ducha Svätého. Ich každodenné svedectvo vernosti ku Kristovi a medzi sebou navzájom si získavalo srdcia, ktoré horlivo túžili po slove milosti a prispelo k zrodu európskej kultúry. Toto svedectvo ostáva večným prameňom duchovnej a misionárskej obnovy pre svätý a verný Boží ľud.

Prirodzene vždy tu budú ľudia, čo budú oponovať Dobrej zvesti, čo budú „šomrať“ proti jeho „tvrdej reči“. Avšak ako sv. Kolumbán a jeho spoločníci dokázali čeliť zamrznutým vodám a búrlivým moriam, aby nasledovali Ježiša, nenechajme sa ani my ovplyvniť či znechutiť ľadovým pohľadom ľahostajnosti či víchrami nevraživosti.

Každopádne si v pokore priznajme, že ak sme k sebe úprimní, môže aj pre nás vyznievať Ježišova náuka tvrdo. Veď aké je to vždy ťažké odpustiť tým, čo nás zraňujú! Ako je to zakaždým výzvou prijať emigranta a cudzinca! Aké je bolestné znášať sklamanie, odmietnutie či zradu! Aké nepohodlné je brániť práva tých zraniteľnejších, ešte nenarodených alebo starých, ktorí zdanlivo rušia náš pocit slobody.

A práve v týchto okolnostiach sa nás Pán pýta: „Chcete aj vy odísť?“ (Jn 6,67). V sile Ducha, ktorý nás povzbudzuje a s Pánom vždy po boku môžeme odpovedať: „My sme uverili a spoznali, že ty si Boží Svätý“ (v. 69). S izraelským ľudom môžeme opakovať: „Aj my budeme slúžiť Pánovi, lebo on je náš Boh“ (Joz 24,18).

Sviatosťami krstu a birmovania je každý kresťan poslaný byť misionárom - „učeníkom misionárom“ (porov. Evangelii gaudium, 24). Cirkev ako celok je volaná „vyjsť“ a prinášať slová večného života na periférie sveta. Nech toto dnešné slávenie utvrdí všetkých nás, rodičov i starých rodičov, deti aj mládež, mužov a ženy, rehoľníkov a rehoľníčky, kontemplatívnych i misionárov, diakonov, kňazov a biskupov v zdieľaní radosti z Evanjelia. Kiež sa dokážete podeliť s Evanjeliom rodiny ako radosťou pre svet.

Kým sa vrátime každý k svojim povinnostiam, obnovme si vernosť Pánovi a povolaniu, ku ktorému každého z nás povolal. Osvojme si modlitbu sv. Patrika a každý s radosťou opakujme: „Kristus vo mne, Kristus za mnou, Kristus pri mne, Kristus podo mnou, Kristus nado mnou”. [Pápež modlitbu zopakoval v írskej gaelčine, pozn.] S radosťou a silou udelenou Duchom Svätým mu povedzme s dôverou: „Pane, a ku komu by sme išli? Ty máš slová večného života“ (Jn 6,68).

 

Prosba o odpuštění za zneužívání v Irsku

Tato slova pronesl papež v rámci úkonu kajícnosti při nedělní bohoslužbě na Světovém setkání rodin v Dublinu.

Včera jsem se setkal s osmi lidmi, kteří byli v minulosti mocensky, ve svém svědomí a pohlavně zneužiti. Po vyslechnutí toho, co mi řekli, chci tyto zločiny předložit Pánovu milosrdenství a prosit o odpuštění.

Prosíme o odpuštění za zneužití v Irsku, za zneužití moci, zneužití svědomí a pohlavní zneužití těmi, kterým byla v církvi svěřena odpovědnost. Prosme zejména o odpuštění za zneužití, která byla spáchána v různých typech institucí spravovaných řeholníky, řeholnicemi a dalšími členy církve.

Prosíme o odpuštění také za případy pracovního vykořisťování, kterému bylo vystaveno mnoho nezletilých. Prosíme o odpuštění.  

Prosíme o odpuštění za všechny případy, ve kterých jsme jako církev neprokázali obětem jakéhokoli typu zneužití soucit, nehledali spravedlnost a pravdu konkrétními činy. Prosíme o odpuštění.

Prosíme o odpuštění za ty členy hierarchie, kteří se neujali této bolestné situace a zamlčovali ji. Prosíme o odpuštění.

Prosíme o odpuštění ony děti, které byly odňaty svým maminkám, i za to, že mnoha svobodným matkám, které se pokoušely hledat svoje děti, jakož i dětem, které hledaly svoje maminky, bylo řečeno, že toto hledání je smrtelný hřích. Není to hřích, je to čtvrté přikázání. Prosíme o odpuštění.

Pán ať zachová a dá růst tomuto zahanbení a této lítosti a daruje nám sílu zasadit se o to, aby se tyto věci nikdy neopakovaly a byla zjednána spravedlnost. Amen.

V mariánskej svätyni Knock sa pápež František modlil za obete zneužívania

 

Prinášam vám v plnom znení príhovor Svätého Otca Františka pri modlitbe Anjel Pána v írskej národnej mariánskej svätyni Knock v nedeľu 26. augusta 2018. Po modlitbe Anjel Pána a udelení požehnania pápež František na diaľku pozdravil tých, čo sú v írskych väzniciach.

 

Príhovor pred modlitbou Anjel Pána vo svätyni Knock

 

„Drahí bratia a sestry, som rád, že som tu s vami. Som rád, že som tu s vami v dome nebeskej Matky. A vzdávam vďaku Bohu za príležitosť navštíviť v kontexte Svetového stretnutia rodín túto svätyňu, tak vzácnu írskemu ľudu. Ďakujem arcibiskupovi Nearymu a rektorovi, otcovi Gibbonsovi, za ich srdečné privítanie.

 

V Kaplnke zjavenia som do láskyplného príhovoru Panny Márie zveril všetky rodiny sveta a zvláštnym spôsobom tie vaše, írske rodiny. Panna Mária, naša Matka, pozná radosti i trápenia, ktoré sa zakusujú v každej domácnosti. Nesúc ich vo svojom nepoškvrnenom srdci, s láskou ich predkladá pred trón svojho Syna.

 

Na pripomienku mojej návštevy som priniesol ako dar ruženec. Viem totiž, aká je v tejto krajine dôležitá tradícia rodinnej modlitby ruženca. Radím vám: pokračujte v tejto tradícii! Koľko sŕdc otcov, matiek a detí už načerpalo útechu a silu v priebehu rokov tým, že meditovali nad účasťou Panny Márie na tajomstvách radosti, svetla, bolesti a slávy Kristovho života!

 

Mária je matka. Mária je naša matka, a je tiež Matkou Cirkvi. Jej dnes zverujeme putovanie veriaceho Božieho ľudu na tomto „smaragdovom ostrove“. Prosme, aby sa rodinám dostalo podpory v ich úsilí šíriť Kristovo kráľovstvo a ujímať sa tých najposlednejších spomedzi našich bratov a sestier. Vo vetre a búrkach, ktoré v našich časoch vyčíňajú, nech sú rodiny pevnými baštami viery a dobra, ktoré budú, podľa tých najlepších tradícií národa, odolávať všetkému, čo by chcelo znižovať dôstojnosť muža a ženy, stvorených na obraz Boží a povolaných k vznešenému cieľu večného života.

 

Nech Panna Mária hľadí s milosrdenstvom na všetkých trpiacich členov rodiny jej Syna. Modliac sa pred jej sochou, odovzdal som jej zvlášť všetky obete zneužívania zo strany členov Cirkvi v Írsku. Nikto z nás sa nemôže ubrániť dojatiu pri príbehoch maloletých, ktorí zažili zneužívanie, boli okradnutí o nevinnosť alebo boli oddelení od matiek, a s touto jazvou ponechaní napospas svojim bolestným spomienkam. Táto otvorená rana je pre nás výzvou, aby sme boli pevní a rozhodní v hľadaní pravdy a spravodlivosti.

 

Úpenlivo prosím Pána o odpustenie za tieto hriechy, za pohoršenie a za zradu, ktorých sa v Božej rodine dopustili mnohí. Prosím našu blahoslavenú Matku o príhovor za všetkých, ktorí zažili zneužívanie akéhokoľvek typu, a o utvrdenie každého člena kresťanskej rodiny v ráznom predsavzatí nedopustiť, aby sa takéto situácie ešte niekedy udiali. A tiež o príhovor za všetkých nás, aby sme vedeli postupovať vždy spravodlivo a napravili, nakoľko to závisí od nás, toľké násilie.

 

Moja púť tu v Knocku mi tiež umožňuje odovzdať srdečný pozdrav milovanému ľudu Severného Írska. Hoci moja cesta na Svetové stretnutie rodín nezahŕňa návštevu Severu, uisťujem vás o mojej láske a mojej blízkosti skrze modlitbu. Prosím Pannu Máriu o podporu pre všetkých členov írskej rodiny, aby vytrvalo pokračovali ako bratia a sestry v diele zmierenia. S vďakou za ekumenický pokrok a významný posun v priateľstve a spolupráci medzi kresťanskými spoločenstvami prosím o to, aby všetci Kristovi učeníci sústavne napredovali v úsilí o pokrok mierového procesu a v budovaní harmonickej a spravodlivej spoločnosti pre deti dneška, či sú to kresťania, či moslimovia, či židia, či akejkoľvek viery: deti Írska.

 

S týmito úmyslami, i so všetkými tými, čo si nesieme v srdci, sa teraz obráťme na blahoslavenú Pannu Máriu v modlitbe Anjel Pána.“

 

Slová Svätého Otca väzňom

 

Po spoločnej modlitbe Anjel Pána Svätý Otec adresoval zo svätyne Knock osobitný pozdrav tým, čo sú vo väzniciach a odtiaľ sledujú jeho návštevu Írska:

„Chcel by som osobitne pozdraviť mužov a ženy, ktorí sa v tejto krajine nachádzajú vo väzení a zvlášť poďakovať tým z nich, čo mi napísali, keď sa dozvedeli, že mám prísť do Írska. Chcem vám povedať: som vám nablízku, veľmi nablízku. Uisťujem vás i vaše rodiny o mojej blízkosti a mojej modlitbe. Mária, Matka Milosrdenstva, nech nad vami bdie a posilňuje vás vo viere a nádeji. Ďakujem!“

 

1. deň: sobota

Manželstvo v cirkvi je účasťou na tajomstve večnej Božej lásky

Promluva na Dublinském hradě ukončila první etapu papežské návštěvy, věnovanou setkání s „novým Irskem“. Další události jsou již spojeny s široce pojatým tématem rodiny. V neoklasicistní prokatedrále Panny Marie, dokončené v roce 1825 na místě cisterckého opatství zničeného po anglikánském schismatu, se papež František setkal s novomanžely a snoubenci. Se svědectvím však vystoupili také manželé, kteří právě oslavili zlatou svatbu.

„Společným růstem v tomto společenství života a lásky jste prožili mnohé radosti a zajisté také nemálo utrpení. Spolu s dalšími, kteří ušli tak dlouhou životní cestu, jste strážci naší kolektivní paměti. Stále nám bude třeba vašeho svědectví naplněného vírou. Je to drahocenný zdroj pro mladé páry, které hledí do budoucnosti s emocemi a nadějí.. a možná i se špetkou úzkosti!“

Denis a Sinead, kteří se připravují vstoupit do manželství, se Františka ptali, jak vysvětlit svým vrstevníkům, že manželství není pouhá instituce:

„..dnes nejsme zvyklí na něco, co skutečně trvá celý život. Cítím-li hlad či žízeň, mohu je utišit, ale pocit sytosti nevydrží ani den. Mám-li práci, vím, že bych ji mohl ztratit proti své vůli anebo si zvolit jinou dráhu. Je dokonce těžké držet se zpátky, poněvadž všechno kolem nás je v pohybu; lidé v našem životě přicházejí a odcházejí, dávají se sliby, ale často jsou zlomeny nebo nedodrženy. Možná, že vaše otázka je ve skutečnosti ještě zásadnější a zní: „Opravdu není nic cenného, co by mohlo přetrvat? Ani láska?“ (...) Dnes je snadné uvíznout v kultuře provizoria a pomíjivosti. Tato kultura ohrožuje samotné kořeny našeho zrání, našeho růstu v naději a lásce. Jak můžeme v této kultuře pomíjivosti zakoušet to, co doopravdy trvá? Ano, to je to, co bych vám chtěl říci. Ze všech forem lidské tvořivosti je unikátní právě  manželství.”

V manželství povstává nový život a vytváří se stabilní prostředí k růstu. Avšak manželství se také vyjímečným způsobem podílí na tajemství věčné Boží lásky, pokračoval papež František. Ježíš podporuje manžele ve vzájemném sebedarování, věrnosti a nerozlučitelné jednotě. Jeho láska je skálou a útočištěm v časech zkoušky, ale především zdrojem růstu v ryzí lásce, ujišťoval Svatý otec snoubence.

Třetí otázku položili novomanželé. Ptali se na v Irsku velice aktuální problém katolické výchovy dětí.

„Prvním a nejdůležitějším místem, kudy vede víra, je domov. Víře se učí doma prostřednictvím klidného a každodenního příkladu rodičů, kteří milují Pána a svěřují se Jeho slovu. Tam, doma – můžeme říci v „domácí církvi“ - se děti učí významu věrnosti, poctivosti a oběti. Vidí, jak se k sobě chovají maminka a tatínek, jak vzájemně pečují o sebe i o druhé, jak milují Boha i církev. (…) Modlete se tedy spolu v rodině, mluvte o věcech dobrých a svatých, nechte do svého rodinného života vcházet Marii, naši Matku. Slavte křesťanské svátky. Žijte v hluboké solidaritě s těmi, kdo trpí a jsou na okraji společnosti. Když si takto počínáte spolu se svými dětmi, jejich srdce postupně pronikne velkodušná láska k druhým.“

Radil papež František novomanželům. V závěru připomněl, že učení našeho Pána není v dnešním světě vždy populární. Přesto však na nemoci světa neexistuje jiný recept než láska a vlídnost. Nabádal rodiče, aby v tomto smyslu nezapomínali na vztah k nejstarší generaci, protože – jak dodal – děti nevyrostou v lásce, pokud se nenaučí komunikovat se svými prarodiči.

„A zavažme se Pánu, že budeme sloužit příchodu království svatosti, spravedlnosti a pokoje zachováváním věrnosti slibům, které jsme dali, a stálostí v lásce!“ – zakončil papež setkání s manželi a snoubenci, protkávané salvami smíchu, když překladatel přetlumočil Františkovy barvité improvizované popisy rodinných situací.

Posledním zastavením před večerním festivalem rodin byla soukromá návštěva kapucínského centra pro bezdomovce (Capuchin Day Centre for Homeless People). Otcové kapucíni v něm nabízejí snídaně a obědy lidem bez domova a pečují o rodiny v těžké situaci. Denně rozdělí až 1 400 potravinových balíčků a poslouží 250-300 lidem. Zajíšťují potřebným také oblečení, bezplatného holiče nebo lékařské prohlídky. Do služby je zapojeno velké množství dobrovolníků, kteří ročně odpracují 15 tisíc hodin.

V sobotu odpoledne se papež setkal se skupinou lidí, kteří se v dětství stali obětí pohlavního zneužití ze strany různých - dnes již bývalých – členů duchovenského stavu. Přítomni byli: Marie Collins; P. McCafferty, P. Joe McDonald; Councillor Damian O’Farrell; Paul Jude Redmond; Clodagh Malone e Bernadette Fahy. Jedna z osob, jež byla obětí tehdejšího kněze Tony Walshe, si přála zůstat v anonymitě. Setkání trvalo hodinu a půl. Referoval o tom ředitel vatikánského tiskového střediska, Greg Burke.

 

Promluva papeže k manželským a snoubeneckým párům, prokatedrála Panny Marie v Dublinu

Česká sekce RV

Drazí přátelé,

Jsem rád, že se s vámi mohu setkat v této historické prokatedrále Panny Marie, kde byla nesčetněkrát slavena svátost manželství. Když se tak na vás mladé dívám, říkám si, že není pravda to, co se říká, že totiž mladí nechtějí uzavírat sňatek... (potlesk). Vdát se a oženit se, sdílet život je krásné. Jedno španělské přísloví říká: »Bolest ve dvou je poloviční. Radost ve dvou dvojnásobná.« Takové je manželství. Kolik prokázané lásky, kolik obdržených milostí na tomto posvátném místě! Děkuji arcibiskupovi Martinovi za srdečná slova na uvítanou. Obzvláště mě těší, že jsem zde spolu s vámi, manželskými a snoubeneckými páry, nacházejícími se v různých etapách svátostné lásky.

Je také krásné slyšet tu hudbu přicházející zezadu: dětský pláč. To je naděje, krásná hudba, ale také to nejkrásnější kázání. Pláč dítěte je voláním naděje, pokračujícího života a tvořivé lásky. Vizte děti, ale také staré lidi. Ti mají moudrost. Naslouchejte jim. Líbilo se mi, když jsem tady na začátku zdravil jeden starší pár, který slaví zlatou svatbu (papež je hledá očima). Vy máte zkušenosti na rozdávání! Budoucnost a minulost se potkávají v přítomnosti. Staří – dovolte mi to slovo – the old – staří lidé mají moudrost. Ale i tchýně! (smích). Mají moudrost, které máte vy mladí naslouchat, a mluvit s nimi, abyste činili pokroky, protože tvoří kořeny. Čerpejte z kořenů, abyste mohli pokročit. O tom ještě níže, ale nyní mi to vychází ze srdce.

Jsem vděčný zejména za svědectví Vincenta a Terezy, kteří mluvili o své padesátileté zkušenosti manželského a rodinného života. Děkuji jak za slova povzbuzení, tak za výzvy, které jste prezentovali novým generacím manželů a snoubenců nejen tady v Irsku, ale i na celém světě. Oni nebudou jako vy, budou jiní. Ale potřebují vaši zkušenost, aby byli jiní, pokročili vpřed. Je velice důležité naslouchat starším, prarodičům! Máme se mnoho co učit z vaší zkušenosti manželského života, denně podporovaného svátostnou milostí.

Napadá mne otázka, zda jste se hodně hádali? To je součást manželství! Manželství bez sporů je poněkud nudné (smích). Mohou sice létat talíře, ale tajemstvím je smíření před setměním, než skončí den. Ke smíření není třeba promluv, stačí pohlazení a mír je skutečností. Pokud však smíření nenastane před usnutím, nastává studená válka, která je nebezpečná, usazuje se zášť. Můžete si přít, jak chcete, ale v noci musí být mír.

Společným růstem v tomto společenství života a lásky jste prožili mnohé radosti a zajisté také nemálo utrpení. Spolu s dalšími, kteří ušli tak dlouhou životní cestu, jste strážci naší kolektivní paměti. Stále nám bude třeba vašeho svědectví naplněného vírou. Je to drahocenný zdroj pro mladé páry, které hledí do budoucnosti s emocemi a nadějí.. a možná i se špetkou úzkosti!

Děkuji také mladým párům, které mi položily pronikavé otázky. Není snadné na ně odpovědět! Denis a Sinead se chystají na plavbu lásky, jež obnáší podle Božího plánu celoživotní závazek. Ptali se, jak mohou pomoci druhým chápat, že manželství není pouhá instituce, nýbrž povolání a vědomé celoživotní rozhodnutí vzájemně se opatrovat, pomáhat si a chránit se.

Musíme jistě uznat, že dnes nejsme zvyklí na něco, co skutečně trvá celý život. Cítím-li hlad či žízeň, mohu je utišit, ale pocit sytosti nevydrží ani den. Mám-li práci, vím, že bych ji mohl ztratit proti své vůli anebo si zvolit jinou dráhu. Je dokonce těžké držet se zpátky, poněvadž všechno kolem nás je v pohybu; lidé v našem životě přicházejí a odcházejí, dávají se sliby, ale často jsou zlomeny nebo nedodrženy. Možná, že vaše otázka je ve skutečnosti ještě zásadnější a zní: „Opravdu není nic cenného, co by mohlo přetrvat?“. To je otázka. Zdá se, že nic krásného, nic cenného nepřetrvá. Opravdu neexistuje něco cenného, co může přetrvat? Ani láska? A to je pokušení onoho „na celý život“, které si vzájemně řeknete. Jestliže láska neroste, trvá krátce. Ono „na celý život“ je zavázáním se k růstu lásky, protože v lásce neexistuje provizorium. To je pouhé nadchnutí, vzplanutí, avšak láska je definitivní, „já a ty“. U nás se mluví o polovině pomeranče. Jsi půlka mého pomeranče. Láska je taková: celá a po celý život. Dnes je snadné uvíznout v kultuře pomíjivosti. Tato kultura ohrožuje samotné kořeny našeho zrání, našeho růstu v naději a lásce. Jak můžeme v této kultuře pomíjivosti zakoušet to, co doopravdy trvá? To je silná otázka.

Ano, to je to, co bych vám chtěl říci. Ze všech forem lidské tvořivosti je právě manželství unikátní. Je láskou, která dává zrod novému životu. Implikuje vzájemnou odpovědnost za předávání božského daru života, jemuž vytváří stabilní prostředí, aby mohl růst a vzkvétat. Manželství v církvi, tedy svátost manželství se výjimečným způsobem podílí na tajemství věčné Boží lásky. Když se muž a žena spojují v manželském svazku, Pánova milost je uzpůsobuje, aby si svobodně slíbili vzájemnou, výlučnou a trvalou lásku. Tak se jejich spojení stává svátostným znamením. To je důležité: svátostné manželství se stává znamením nové a věčné smlouvy mezi Pánem a Jeho nevěstou, církví. Ježíš je v nich vždycky přítomen. Během života je podporuje ve vzájemném sebedarování, ve věrnosti a nerozlučitelné jednotě (srov. Gaudium et spes, 48). Ježíšova láska k manželům je skálou a útočištěm v časech zkoušky, ale především je zdrojem neustálého růstu v ryzí lásce. Sázejte hodně, na celý život. Riskujte, neboť manželství je i riskem. Je to však risk, který stojí za to na celý život, protože láska je taková.

Víme, že lásku nám a celé lidské rodině vysnil Bůh. Nikdy na to, prosím, nezapomeňte! Bůh chce, abychom to, co nám vysnil, přijali za své. Nebojte se tohoto snění! Snětě ve velkém! Vezměte si ho k srdci a každý den sněte znovu. Takto budete schopni vzájemně se podporovat nadějí, silou a odpuštěním ve chvílích, kdy se cesta stává příkrou a stěží znatelnou. V Bibli se Bůh zavazuje k věrnosti smlouvě, i když Jej zarmucujeme, a naše láska slábne. Co říká Bůh v Bibli svému lidu? Slyšte dobře: „Nikdy tě neopustím, nikdy tě nenechám bez pomoci“ (Žid 13,5). Jako manžel a manželka se vzájemně pomazávejte slovy tohoto příslibu, každý den po zbytek života. A nikdy nepřestaňte snít! Stále si opakujte v srdci: nikdy tě neopustím, nenechám tě.

Stephen a Jordan jsou novomanželé a položili velice důležitou otázku, jak mohou rodiče dětem předávat víru. Vím, že církev tady v Irsku má důkladně připravené programy katechezí pro výchovu k víře ve školách a ve farnostech. To je jistě zásadní. Avšak prvním a nejdůležitějším místem, kudy vede víra, je domov. Víře se učí doma prostřednictvím klidného a každodenního příkladu rodičů, kteří milují Pána a svěřují se Jeho slovu. Tam, doma – a můžeme říci v „domácí církvi“ - se děti učí významu věrnosti, poctivosti a oběti. Vidí, jak se k sobě chovají maminka a tatínek, jak vzájemně pečují o sebe i o druhé, jak milují Boha i církev. Tak mohou děti dýchat svěží vzduch evangelia a učit se chápat, soudit a jednat způsobem hodným víry, kterou obdrželi.

Víra, bratři a sestry, se předává doma kolem stolu, všední konverzací a řečí, kterou umí pouze ustavičná láska. Nikdy nezapomeňte, bratři a sestry, že víra se předává dialektem. Domácím dialektem, u domácího krbu, dialektem rodinného života. Vzpomeňme na sedm makabejských bratří, ke kterým matka mluvila v dialektu, tedy tak, jak se o Bohu učili odmalička. Je obtížnější přijmout víru - ačkoli i to je možné – pokud nebyla přijata v mateřském jazyce, doma, v dialektu. Napadá mne moje zkušenost z dětství. Poslouží-li, řeknu ji... Vzpomínám si, že jednou, když mi bylo asi pět let, jsem vešel do kuchyně k obědu právě, když přišel tatínek z práce, a spatřil jsem, jak se tatínek s maminkou přede mnou políbili. Nikdy na to nezapomenu! Bylo to něco krásného. Byl unavený z práce, ale chtěl projevit lásku svojí manželce. Ať i vaše děti vidí, jak jste k sobě laskaví, objímáte se a políbíte. Je to krásné, protože se tak učí dialektu lásky a víře, kterou tento dialekt lásky obsahuje.

Modlete se tedy spolu v rodině, mluvte o věcech dobrých a svatých, nechte do svého rodinného života vcházet Marii, naši Matku. Slavte křesťanské svátky, aby vaše děti věděli, co to svátek v rodině. Žijte v hluboké solidaritě s těmi, kdo trpí a jsou na okraji společnosti. Ještě jeden příběh. Znal jsem jednu paní, která měla tři děti (7, 5 a 3 roky). Bylo to dobré manželství s velkou vírou. Učili děti, jak pomáhat chudým, což sami dělali často. Jednou zazvonil u dveří žebrák, který prosil o jídlo. Byli zrovna u oběda a jedli steaky. Představte si. Jsou výborné. Všichni tři děti hned řekli: dejme mu něco. A maminka každému odkrojila půlu jejich steaku. Děti se však bránily a říkali: ne, mami, vezmi z těch zbývajících! A maminka na to: Nikoli, chudým dávej ze svého, ne z toho, co zbyde!“ Takto tato ženy víry učila svoje děti péči o chudé.... To všechno lze dělat doma, kde panuje láska a víra a kde se mluví dialektem víry. Zkrátka, vaše děti se od vás naučí, jak křesťansky žít; vy budete jejich prvními učiteli víry.

Ctnosti a pravdy, které nás Pán učí, nejsou vždycky populární v dnešním světě, který bere chabé ohledy na slabé, zranitelné a na všechny, které pokládá za „neproduktivní“. Svět nám říká, abychom byli silní a nezávislí, málo si všímali těch, kdo jsou osamocení či smutní, odmítaní či nemocní, ještě nenarození nebo umírající. Za chvíli půjdu na soukromé setkání s několika rodinami, které čelí vážným problémům a skutečné nouzi, ale kterým otcové kapucíni prokazují lásku a podporují je. Bouře, kterou prožíváme, je dána spíše egoismem, osobními zájmy. Náš svět potřebuje revoluci lásky! Kéž tato revoluce lásky začíná od vás a od vašich rodin!

Před pár měsíci mi kdosi řekl, že nám ubývá schopnost mít se rádi. Pomalu, ale jistě zapomínáme bezprostřední řeč pohlazení, sílu vlídnosti. Nebude revoluce lásky bez revoluce vlídnosti! Zdá se, že slovo vlídnost bylo odstraněno ze slovníku. Ať váš příklad vede vaše děti, aby se staly generací, která bude ohleduplnější, laskavější, bohatá vírou a obnoví církev a celou irskou společnost.

Takto vaše láska, která je Božím darem, zapustí ještě hlubší kořeny. Žádná rodina nemůže růst, zapomene-li na vlastní kořeny. Děti nevyrostou v lásce, pokud se nenaučí komunikovat se svými prarodiči. Umožněte proto své lásce, aby zapustila hluboké kořeny! Nezapomeňme, že „všechny květy stromu čerpají z toho, co je pod zemí“ (F.L.Bernárdez, Si para recobar lo recobrado). Tak praví jeden argentinský básník. Odpusťte mi tu reklamu..

Kéž rodiny celé církve, reprezentované dnes odpoledne starými i mladými páry, spolu s papežem děkují Bohu za dar víry a za milost křesťanského manželství. A zavažme se Pánu, že budeme sloužit příchodu království svatosti, spravedlnosti a pokoje zachováváním věrnosti slibům, které jsme dali, a stálostí v lásce!

Děkuji vám za toto setkání!

A nyní se společně pomodleme společně modlitbu Světového setkání rodin. Potom vám požehnám a prosím vás modlete se za mne, nezapomeňte.

Přeložil Milan Glaser

 

Príhovor pápeža Františka verejným predstaviteľom Írska

Dublin 25. augusta (RV) V plnom znení prinášame príhovor Svätého Otca Františka pri stretnutí s verejnými predstaviteľmi Írska a diplomatickým zborom v sobotu 25. augusta 2018 na Dublinskom hrade.

Taoiseach (ministerský predseda), členovia vlády a diplomatického zboru, dámy a páni,

v úvode mojej návštevy Írska vyjadrujem vďačnosť za pozvanie prihovoriť sa tomuto významnému zhromaždeniu, zastupujúcemu občiansky, kultúrny a náboženský život krajiny, spolu s členmi diplomatického zboru a hosťami. Vážim si priateľské privítanie, ktorého sa mi dostalo od prezidenta Írska. Je odrazom tradície srdečnej pohostinnosti, ktorou sú Íri známi po celom svete. Oceňujem aj prítomnosť delegácie zo Severného Írska. Ďakujem pánu premiérovi za jeho slová.

Ako viete, dôvodom mojej návštevy je účasť na Svetovom stretnutí rodín, ktoré sa tento rok koná v Dubline. Cirkev je skutočnou rodinou rodín a cíti potrebu podporovať rodiny v ich úsilí verne a radostne odpovedať na ich Bohom dané povolanie v spoločnosti. Stretnutie nie je len príležitosťou pre rodiny opätovne potvrdiť svoj záväzok k vernosti v láske, vzájomnej pomoci a úcte k Božiemu daru života vo všetkých jeho formách, ale aj svedčiť o jedinečnej úlohe, ktorú rodina zohráva v oblasti výchovy svojich členov a rozvoja zdravej a prekvitajúcej štruktúry spoločnosti.

Rád vidím Svetové stretnutie rodín ako prorocké svedectvo o bohatom dedičstve etických a duchovných hodnôt, ktorých uchovávanie a ochrana by mala byť povinnosťou každej generácie. Netreba byť prorokmi, aby sme si uvedomili ťažkosti, ktorým naše rodiny čelia v dnešnej rýchlo sa vyvíjajúcej spoločnosti, alebo znepokojujúce dôsledky, ktoré nevyhnutne vyplývajú z rozpadu manželstiev a rodinného života pre budúcnosť našich spoločenstiev na každej úrovni. Rodiny sú tmelom spoločnosti; ich prosperita nesmie byť braná ako samozrejmosť, ale musí byť podporovaná a ochraňovaná všetkými náležitými prostriedkami.

V rodine každý z nás urobil svoje prvé kroky v živote. V nej sme sa naučili žiť spoločne v harmónii, zvládať naše sebecké inštinkty a zmieriť naše odlišnosti, a predovšetkým rozlišovať a hľadať hodnoty, ktoré dávajú autentický význam a naplnenie našim životom. Ak hovoríme o celom našom svete ako o jednej rodine, robíme to, pretože správne uznávame putá našej spoločnej ľudskosti a cítime naše povolanie k jednote a solidarite, zvlášť s najslabšími z našich bratov a sestier. No príliš často sa cítime bezmocní pred pretrvávajúcim zlom rasovej a etnickej nenávisti, neriešiteľnými konfliktami a násilím, neúctou k ľudskej dôstojnosti a základným ľudským právam, a narastajúcim rozdielom medzi bohatými a chudobnými. Ako veľmi potrebujeme obnoviť na každom stupni politického a spoločenského života zmysel byť skutočnou rodinou národov! A nikdy nestrácať nádej alebo odvahu vytrvať v dodržiavaní morálneho imperatívu byť tvorcami pokoja, vzájomnými zmierovateľmi a strážcami.

Tu v Írsku má táto výzva zvláštnu príchuť, vo svetle dlhodobého konfliktu, ktorý rozdelil bratov a sestry jednej rodiny. Pred dvadsiatimi rokmi medzinárodné spoločenstvo pozorne sledovalo udalosti, ktoré viedli k podpisu Veľkopiatkovej dohody. Írska vláda v jednote s politickými, náboženskými a občianskymi lídrami Severného Írska a Britskou vládou, a s podporou ďalších svetových predstaviteľov, vytvorila dynamický kontext pre mierové vyriešenie konfliktu, ktorý spôsobil nevýslovné utrpenie na oboch stranách. Môžeme ďakovať za dve desaťročia pokoja, ktoré nasledovali po tejto historickej dohode a zároveň vyjadriť pevnú nádej, že mierový proces prekoná každú pretrvávajúcu prekážku a prispeje k zrodu budúcnosti plnej harmónie, zmierenia a vzájomnej dôvery.

Evanjelium nám pripomína, že skutočný mier je v konečnom dôsledku Boží dar; vyviera z uzdravených a zmierených sŕdc a rozrastá sa, až kým neobjíme celý svet. No vyžaduje si to našu neustálu konverziu, prameň duchovnej studnice tak veľmi potrebnej na budovanie spoločnosti plnej autentickej solidarity, spravodlivosti a služby v prospech spoločného dobra. Bez tohto duchovného základu hrozí nášmu ideálu globálnej rodiny národov riziko, že nebude ničím viac ako ďalšou prázdnou frázou. Môžeme povedať, že cieľ vytvárať ekonomickú či finančnú prosperitu vedie k spravodlivejšiemu a rovnoprávnejšiemu spoločenskému poriadku? A nie je to azda tak, že rast materialistickej kultúry „na jedno použitie“ (kultúry skartovania) nás robí stále ľahostajnejšími voči chudobným a najbezbrannejším členom našej ľudskej rodiny, vrátane nenarodených detí, ktorým sa upiera základné právo na život? Azda najpálčivejšou výzvou pre naše svedomie v týchto dňoch je masívna utečenecká kríza, ktorá sa len tak nestratí a ktorej riešenie si vyžaduje múdrosť, veľkorysosť vízie a humanitárny záujem, ktorý značne presahuje krátkodobé politické rozhodnutia.

Som veľmi znepokojený osudom našich najzraniteľnejších bratov a sestier – myslím najmä na ženy a na deti, ktoré v minulosti prežili obzvlášť zložité situácie. I na siroty tej doby. S ohľadom na tých najzraniteľnejších nemôžem mlčať o vážnom škandále, ktorý v Írsku vyvolalo zneužívanie maloletých členmi Cirkvi, ktorí mali na starosť ich ochranu a výchovu. Ešte mi znejú v srdci slová, ktoré mi povedala na letisku pani ministerka pre deti a mládež. Ďakujem za tie slová.

Zlyhanie cirkevných autorít – biskupov, rehoľných predstavených, kňazov a ďalších – v oblasti riešenia týchto odpudivých zločinov právom vyvolalo pobúrenie, a zostáva zdrojom bolesti a hanby pre katolícke spoločenstvo. Ja osobne zdieľam tieto pocity. Môj predchodca pápež Benedikt nešetril slovami, keď uznal závažnosť situácie a požadoval, aby boli prijaté „skutočne evanjeliové, spravodlivé a účinné“ opatrenia ako reakcia na túto zradu dôvery (porov. Pastoračný list írskym katolíkom, 10). Jeho úprimné a rozhodné konanie stále podnecuje úsilie vedenia Cirkvi napraviť chyby minulosti a prijať prísne pravidlá, ktoré zaručia, že sa niečo takéto už nezopakuje. Len nedávno som v Liste Božiemu ľudu zdôraznil úsilie, ba viac, zasadenie sa za odstránenie tejto rany v Cirkvi, za každú cenu, morálnu, i za cenu utrpenia.

Každé dieťa je vskutku drahocenným darom Boha, o ktorý sa máme starať, povzbudzovať rozvoj jeho alebo jej talentov a viesť ho k duchovnej zrelosti a ľudskému naplneniu. Cirkev v Írsku, tak v minulosti ako i v súčasnosti, zohráva zásadnú úlohu v oblasti podpory blaha detí, ktorá sa nedá poprieť. Želám si, aby závažnosť škandálov týkajúcich sa zneužívania, ktoré odhalili mnohé zlyhania, slúžili na zdôraznenie dôležitosti ochrany detí a zraniteľných dospelých v celej spoločnosti. Všetci sme si v tomto ohľade vedomí, aké je naliehavé poskytovať mladým ľuďom múdre vedenie a zdravé hodnoty na ich ceste k zrelosti.

Drahí priatelia,

pred takmer deväťdesiatimi rokmi bola Svätá stolica medzi prvými medzinárodnými inštitúciami, ktoré uznali slobodný írsky štát. Táto iniciatíva signalizovala začiatok mnohých rokov dynamickej spolupráce a súladu, počas ktorých sa objavil na oblohe iba jeden prechodný mrak. V poslednom čase intenzívne úsilie a dobrá vôľa na oboch stranách značne prispeli k sľubnej obnove týchto priateľských vzťahov na prospech všetkých.

Niť týchto dejín siaha viac ako jeden a pol tisícročia dozadu, kedy kresťanské posolstvo v podaní Palladia a Patrika našlo v Írsku domov a stalo sa integrálnou súčasťou írskeho života a kultúry. Mnohí „svätci a učenci“ sa rozhodli opustiť toto pobrežie a odovzdať svoju novonájdenú vieru iným krajinám. Až do dnešných dní sú mená ako Kolumba, Kolumbán, Brigita, Gál, Kilián, Brendan a mnohé ďalšie uctievané po celej Európe aj za jej hranicami. Na tomto ostrove mníšstvo ako prameň civilizácie a umeleckej tvorivosti napísalo nádhernú stránku írskej aj univerzálnej histórie.

Tak ako v minulosti, aj dnes sa muži a ženy, ktorí žijú v tejto krajine, snažia obohacovať život svojho národa múdrosťou zrodenou z ich viery. Dokonca i v najtemnejšej hodine Írska v tejto viere nachádzali zdroj odvahy a oddanosti, potrebnej na vytváranie budúcnosti plnej slobody a dôstojnosti, spravodlivosti a solidarity. Kresťanské posolstvo je integrálnou súčasťou tejto skúsenosti a formuje reč, myslenie a kultúru ľudí žijúcich na tomto ostrove.

Modlím sa, aby Írsko pri počúvaní polyfónie súčasnej politickej a spoločenskej diskusie nezabúdalo na živú melódiu kresťanského posolstva, ktoré ho podporovalo v minulosti a môže v tom pokračovať aj v budúcnosti.

S týmito myšlienkami zo srdca vyprosujem Božie požehnanie múdrosti, radosti a pokoja pre celý milovaný ľud Írska. Ďakujem vám.

 

 

Pápež František priletel do Dublinu na dvojdňovú návštevu Írska

 

Dublin 25. augusta (RV) Pápež František je už v Dubline. Na svoju 24. apoštolskú cestu sa vybral dnes ráno z rímskeho letiska Fiumicino. Po približne trojhodinovom lete ho o 11.30 nášho času (10.30 miestneho času) na letisku v hlavnom meste Írska privítali predstavitelia miestnej Cirkvi i občianskej spoločnosti, ako aj mnoho rodín z celého sveta, ktoré sa v írskej metropole zúčastňujú na Svetovom stretnutí rodín.

Na palube lietadla spoločnosti Alitalia Svätého Otca ho sprevádzalo 71 novinárov, ktorým adresoval tieto slová:

„Dobrý deň, ďakujem vám za spoločnosť, vďaka za to, že ste prišli. Bude to moje druhé stretnutie rodín – to prvé bolo vo Filadelfii, toto je už druhé. Som rád s rodinami, teším sa z tejto cesty. A ďalším dôvodom, ktorý sa tak trochu dotýka môjho srdca, je, že sa vraciam do Írska po 38 rokoch, v roku 1980 som sa tam takmer tri mesiace zdokonaľoval v angličtine. Aj pre mňa je to pekná spomienka. Ďakujem za vašu prácu.“

Prvým bodom programu Svätého Otca je zdvorilostná návšteva u prezidenta republiky Michaela D. Higginsa, po nej sa automobilom Škoda Rapid presunie do Dublinského zámku, kde je na 13.10 naplánované stretnutie s miestnymi autoritami a diplomatickým zborom. Pápež tu prednesie príhovor.

Obed absolvuje Svätý Otec na apoštolskej nunciatúre, ktorá sa počas návštevy Írska stane jeho rezidenciou. Popoludní sa stretne so staršími pármi, mladomanželmi a snúbencami v katedrále, kde bude odpovedať na ich otázky, ďalej navštívi charitatívne centrum kapucínov pre rodiny bez strechy nad hlavou a večer sa už prihovorí účastníkom Svetového stretnutia rodín na štadióne Croke Park.