Zistenie novinára, ktorý skúmal postup Karola Wojtylu v prípadoch zneužívania
Polský novinář Tomasz Krzyżak, který píše pro respektovaný deník Rzeczpospolita, odmítá v rozhovoru pro katolický portál The Pillar tvrzení, že Jan Pavel II. kryl případy sexuálního zneužívání. Vysvětluje také, jaké archivní materiály mají badatelé k dispozici a co si myslí o případech, které jsou v centru pozornosti médií.
Ponúkam vám český preklad, ako ho uverejnila stránka www.cirkev.cz
Polský novinář Tomasz Krzyżak je jedním ze čtyř osob, které zkoumaly archivní záznamy týkající se postupů Jana Pavla II. v řešení případů sexuálního zneužívání ze strany kněží a výsledky svého bádání také publikoval.
Krzyżak a jeho kolega Piotr Litka dospěli k nápadně odlišným závěrům než dva investigativní novináři, jejichž tvrzení získala velkou pozornost v zahraničním tisku, vyvolala bouřlivou debatu v Polsku a znepokojení v celém katolickém světě. Polský televizní reportér Marcin Gutowski a nizozemský novinář Ekke Overbeek tvrdí, že existuje dostatek důkazů, že Jan Pavel II. (tehdy Karol Wojtyła) kryl zneužívání dětí v době, kdy působil jako krakovský arcibiskup (v letech 1964–1978).
Krzyżak, který působí jako novinář v respektovaném deníku Rzeczpospolita, tvrzení těchto investigativců odmítá. V rozhovoru pro The Pillar hovořil o tom, jaké archivní materiály mají badatelé k dispozici, co si myslí o případech, které jsou v centru pozornosti médií, a proč Gutowského a Overbeekovy domněnky dominují.
Mohl byste vysvětlit, jaké archivní materiály jsou v současné době k dispozici badatelům, kteří zkoumají postup Jana Pavla II. v případech zneužívání z doby, kdy byl krakovským arcibiskupem?
V současné době máme k dispozici pouze dokumenty z archivu Ústavu národní paměti (IPN). Jedná se o dokumenty tajné policie komunistického státu včetně spisů informátorů. Kromě toho se v IPN nacházejí vyšetřovací spisy vedené proti kněžím obviněným ze sexuálních zločinů, spisy obžaloby a soudní spisy. Obsahují výpovědi obětí, prohlášení obviněných, svědků, protokoly ze soudních jednání a rozsudky. V některých případech je možné rekonstruovat reakci církevních autorit. To je i případ dvou kněží, s nimiž jednal Karol Wojtyła. Z těchto dokumentů je patrné, že jeho reakce byla přiměřená.
Současná debata o krakovských záznamech Jana Pavla II. se zaměřuje na jeho postup v případech tří kněží: Eugeniusze Surgenta, Józefa Lorance a Bolesława Sadusze. Debata začala dvěma články, které jste napsal do listu Rzeczpospolita společně s Piotrem Litkou. První z nich z listopadu 2022 se zabýval případem P. Surgenta. K jakému závěru jste dospěli ohledně postupu Jana Pavla II. u tohoto případu?
Na úvod je potřeba situaci objasnit. P. Surgent byl formálně duchovním lubaczowské arcidiecéze, který ale působil v krakovské arcidiecézi. Byl tedy podřízen dvěma biskupům. Lubaczowský biskup měl například pravomoc mu uložit trest, zatímco krakovský biskup rozhodoval o tom, kde kněz působí, a mohl ho kdykoli propustit.
Čítať ďalej: Zistenie novinára, ktorý skúmal postup Karola Wojtylu v prípadoch zneužívania
